Příběh paní Ivany

Ivana se narodila jako nejstarší ze čtyř dětí. Když se jí zeptáte na dětství, vybaví se jí především vzpomínka na situaci, jak táta škrtí mámu ručníkem a ona, malá holčička, běží v noci k sousedům volat pomoc. V dětství často Ivana a její sourozenci nemohli spát, protože slyšeli z přízemí rodinného domku, kde žili, rány a křik. Báli se, co se stane. Otec Ivanu v dětství často brutálně fyzicky trestal, nutil ji klečet na hrachu, bil ji anténou od televize, ukládal přísná domácí vězení.

Rodiče Ivany se nakonec rozvedli, ale rodina byla v takové finanční situaci, že po skončení povinné školní docházky se Ivana nemohla dále připravovat na povolání, ale musela ihned začít pracovat, aby do napjatého rodinného rozpočtu přinesla nějaké peníze. Nastoupila proto do práce jako uklízečka.

Když jí bylo dvacet šest let, provdala se za souseda, který se jí nelíbil a původně ho odmítala. On ji prý však „stále otravoval“, až mu podlehla a otěhotněla. Vdávat se nechtěla, ale nevěděla, co má jiného udělat.

Manžel ji začal bít už v průběhu v těhotenství. Později ji opakovaně bil, vyhrožoval, že zabije ji i děti. Aby svým výhružkám dodal vážnosti, přiložil jí pistoli k hlavě a ohrožoval ji na životě. Někdy naložil ji i děti do auta a řítil se nepřiměřenou rychlostí po silnici s tím, že je mu všechno jedno a že zabije všechny. Ivana se strachy třásla po celém těle, chtěla vyskočit, ale nedokázala to.

Po porodu nejstaršího syna se pokusila muže opustit, ale vyhrožoval jí, že se postará, aby přišla o dítě. Ivana se této hrozby bála, tak s ním raději zůstala. Pak se jí narodili ještě další dva synové a dvě dcery.

Po celou dobu manželství muž velmi málo přispíval na domácnost. Na Ivaně si násilím a výhružkami vymáhal peníze z mateřského příspěvku, které vydával za alkohol a další své „potřeby“.

Ivana útoky opakovaně hlásila na policii, avšak nikdo ji nedokázal před násilím manžela ochránit. Ona sama se odejít od násilníka bála.

Po mnoha letech brutálního násilí páchaném na Ivaně byl konečně manžel odsouzen k podmínečnému trestu odnětí svobody za týrání tehdy jejich šestiletého syna. Nejstarší synové byli odebráni z péče rodičů a soudem svěřeny do pěstounské péče příbuzných.

V té době se situace doma vyostřila natolik, že se Ivana rozhodla i s dětmi utéct do bezpečí. Nejprve bydlela u sestry a pak se přestěhovala na ubytovnu. Manžel ji však stále pronásledoval. Násilím ji donutil vrátit se zpět. Takto se Ivana pokusila o odchod ze společné domácnosti ještě několikrát. Vždy ji však našel a donutil k obnovení soužití.

Nyní Ivana opět odešla do bezpečí specializovaného azylového domu, má u sebe tři děti a pokouší se začít nový život pro sebe i děti. Tentokrát snad již bez násilí.