Co mi dal pobyt v ACORUSU

V Acorusu jsem pobývala v létě roku 2002. Myslím, že celkem jsem tu strávila necelé dva měsíce, dodnes se tam však ráda vracím.

Ženy, které přicházejí do Acorusu, vede většinou zoufalství, nouze, pocit ohrožení, který lze mnohdy nazvat prostým slovem – strach. Často se tam uchýlí, protože prostě nemají kam jít. Acorus jim poskytne nejen přístřeší, ale i první nezbytnou pomoc v právních, sociálních a ekonomických otázkách, které jejich zásadní rozhodnutí vyvolá a pomůže jim čelit nejistotě. Už proto je činnost všech, kdo se téhle práci věnují, nesmírně záslužná. Práce všech, kteří už tolik let každodenně bojují s násilím a nespravedlností
a pomáhají jejich obětem, si moc vážím. Krom toho mám ty, kteří spojili všechna ta léta s Acorusem,
a které tam dodnes při svých pravidelně nepravidelných návštěvách potkávám, moc ráda.

Byla jsem však požádána, abych napsala něco o svých vlastních zkušenostech. Chci se tedy zmínit o tom, v čem mně osobně lidé v Acorusu nejvíc pomohli.

Pokládám za mimořádně přínosné, že program Acorusu se soustřeďuje nejen na materiální problémy žen v těžké životní situaci, ale že jim nabízí psychickou podporu a psychologickou pomoc. Ne každá tuto stránku pobytu v Acorusu docení nebo přijme, pro mě však byla zásadní. Během těch několika letních týdnů jsem se tu dozvěděla spoustu věcí, o nichž jsem dosud neměla tušení, a naučila se o sobě i vlastním životě přemýšlet z perspektivy, která mi dříve vůbec nepřišla na mysl. V mnoha ohledech to byla zjištění bolestná, která mě donutila vrátit se hluboko do minulosti a přemýšlet znovu o dětství, vztazích s rodinou a o modelech chování, která už léta užívám. Dnes snad však už můžu říct, že díky tomu všemu víc rozumím sama sobě i ostatním lidem kolem. Že se dokážu líp bránit a prosadit a taky víc chápu, proč lidé jednají tak, jak jednají.

Nemůžu říct, že je to vyhraný boj, protože život nás staví před nové a nové problémy a složité situace. Jen se snažím bojovat a vím, že do Acorusu se pořád vracím a to nejen tehdy, když potřebuju nějakou radu nebo pomoc.

Díky Magdalena

<< Zpět