Příběhy ohrožených osob

Co mi dal pobyt v ACORUSU II

Ze dne na den jsme se ocitli bez domova a se strachem z nejisté budoucnosti. Ale i přes veškeré problémy jsem se po příchodu do Acorusu začala opět cítit svobodně.

Co mi dal pobyt v ACORUSU

Ženy, které přicházejí do Acorusu, vede většinou zoufalství, nouze, pocit ohrožení, který lze mnohdy nazvat prostým slovem – strach. Často se tam uchýlí, protože prostě nemají kam jít. Acorus jim poskytne nejen přístřeší, ale i první nezbytnou pomoc v právních, sociálních a ekonomických otázkách, které jejich zásadní rozhodnutí vyvolá a pomůže jim čelit nejistotě.

Azylový dům – mýtus

Kdyby mi někdo před rokem řekl, že skončím v azylovém domě, tak mu odpovím, že je blázen a že mně se to stát nemůže. A vida, jsem tu i se svými dvěma dětmi.

Příběh paní Terezky: Styděla se, že si vzala chlapa, který pije.

Synové paní Terezky se začali bát chodit ze školy domů. Jejich táta byl notorik. Měli strach, co je doma zase čeká. Byli svědky fyzického napadání své mámy, slovních útoků, urážek a ponižování. Když se starší hoch snažil tátu usměrnit, začal sklízet rány a urážky i on. „Na popud staršího syna jsem našla odvahu jednat,“ říká paní Terezka.

ACORUS = skutečná pomoc obětem domácího násilí

Když jste z hlouby duše přesvědčeni, že se konkrétní nepříjemná událost vám osobně NIKDY nemůže stát, jste na nejlepší cestě k tomu, že se právě vám něco podobného přihodí...

ACORUS – moje životní zkušenost

Prožila jsem se svým manželem téměř dvacetileté manželství. Vychováni v křesťanském prostředí, oba věřící, uzavřeli jsme sňatek církevní. Oba jsme věřili, že ke šťastnému manželství, které dokáže překonat všechny útrapy života, nestačí jen zamilovanost, ale je nutná každodenní zodpovědná práce na partnerském vztahu a že je „marné každé lidské počínání bez Božího požehnání“. Věřili jsme, že Bůh nám žehná.