ACORUS, z. ú.

                    pomoc osobám ohroženým domácím násilím

 

Oksana - Jak plyne čas, když život bolí

       Duben 2011

      Je obyčejný dubnový podvečer. U ocelových dveří azylového domu, jehož adresa se nezveřejňuje, ale naopak tají, stojí drobná žena. V jedné ruce má sportovní tašku, druhou svírá ruku šestiletého chlapce. Usmívá se. Jde rovnou ze soudu. Manžel ji obvinil z těžkého ublížení na zdraví, a protože ho neposlechla a nepřiznala se ke všemu z čeho ji obvinil, nemůže se vrátit domů. Jeho „odvetnou akci“ by tentokrát  nemusela přežít. Žena se usmívá a její úsměv plave v slzách.

       Duben 2003

       Je obyčejný dubnový podvečer. Drobná asi třicetiletá žena sedí v autobuse, který jede divokou krajinou Zakarpatské Rusy. Míří do Čech. Bude zde jen pár měsíců, aby vydělala nějaké peníze. Nedávno se rozvedla. U matky nechává svého čtyřletého synka, o kterého se musí postarat a na Ukrajině práce není. Možná si bude moci díky vydělaným penězům zútulnit byt, který jí z manželství zůstal a třeba zbude i na vysněnou plastickou operaci břicha. Chce být co nejhezčí. Je ještě mladá, kamarádi říkají že hezká, a tak by se chtěla vdát. Tentokrát najde toho pravého, se kterým dokáže vybudovat pro sebe a děti bezpečnou šťastnou rodinu.

       Duben 2004

       „Ty stará tlustá rozvedená svině, idiotko potvorná,“ křičí opilý brunátný muž. Sklání se nad drobnou ženou, kterou před chvílí hodil na postel. Snaží se celou vahou svého těla napadat na její břicho. Žena si je před ním chrání. Je již šestý měsíc těhotná. Když se muži nedaří dostat se k ženinu břichu, uchopí ženu za vlasy a vytrvale mlátí s její hlavou o pelest.

       Červenec 2004

       Je výjimečný letní podvečer. Ze všech koutů Ukrajiny se sjela celá rodina, aby oslavila narození svého nového člena. Byla připravena bohatá hostina, spousta jídla a pití. Všichni od rána hodují a pijí. Jsou veselí a uvolnění. Novopečený otec, který se pyšní krásným zdravým synem, jim však předvede zvláštní představení. P té, co jeho drobné ženě vyklouzne z rukou talíř a rozbije se o zem, vyskakuje zpoza stolu a vláčí ji za vlasy mezi střepy po podlaze: „Ty děvko, nemotorná tlustá krávo, nešikovná svině, nemůžeš dávat pozor?“

       Drobná žena, nyní již matka dvou dětí byla ponížena před celou rodinou. Má stále vlastní byt, a tak se rozhoduje, že od svého druhého „vysněného“ manžela odejde. Bude raději s dětmi sama. Ví, že prohrála, selhala. Nedokáže udržet rodinu. Sousedé si na ni budou ukazovat a říkat: „To je ta, co je dvakrát rozvedená.“

       Jenže na řadu přichází babička, matka syna, který statečně bojoval v Afghánistánu, proto je občas „divný“..., a to vlastně jen tehdy, když se opije.  Dohlédne na to, aby přestal pít, a ke své ženě se choval s úctou. Přemluví drobnou ženu, aby prodala svůj byt a peníze investovala do jejich rodinného domu, který se tak stane i domem jejím a jejího prvorozeného syna.

       „Mysli na děti,“ řekne dřív, než odejde. Její mise je úspěšná.

       Červenec 2005

       Je obyčejný letní podvečer. Drobná třicetiletá žena sedí v autobuse, který jede divokou krajinou Zakarpatské Rusy. Míří do Čech, aby vydělala nějaké peníze. U své matky nechává své dva syny. Jeden právě začal chodit do školy, druhému je teprve rok. Nesmí si je vzít s sebou. Je zapotřebí, aby vydělávala a nezdržovala se péčí o ně. Peníze, které vydělá, bude odevzdávat manželovi. Nepatrnou část pak bude moci posílat na Ukrajinu matce, která se stará o její syny. Když jim potají přilepší, bude tvrdě potrestána.

       Bita je tak třikrát do měsíce. Nikdy nevyhledá lékaře, ani nevolá policii. Pokaždé, když vytuší, že se její „vysněný“ druhý manžel vrací domů opilý, zamkne se do pokoje a doufá, že se k ní nedostane. Podaří-li se mu to, odtrhují jej od ní zpravidla ostatní nájemníci. Občas však přijdou pozdě a ona brutálně zbita, utíká na Ukrajinu ke svým dětem a matce. Muž jí pak volá a slibuje, že se polepší, že už na ni nikdy nevztáhne ruku. Drobná žena se vrací a vše začíná od znovu, vždy však o něco brutálněji.

       Červenec 2007       

       Je obyčejný letní podvečer. Drobná žena sedí v autobuse, který jede divokou krajinou Zakarpatské Rusy a v náručí drží svého tříletého syna, který bude od teď žít se svou matkou a otcem v Čechách. Bude s nimi spát v jedné místnosti. Bude poslouchat, jak otec matce nadává a ponižuje ji, bude vídávat, jak ji bije, bude u toho, když ji opilý bude nutit k sexu.

       Duben 2009

       Drobná žena je se svým manželem na návštěvě u kamarádky. Slaví své třicáté páté narozeniny. Manžel již notně opilý vyhrožuje, že jí nechá zrušit vízum. Ona dělá „chybu“ a ohradí se. Manžel vyskočí od stolu, udeří ji pěstí, povalí na zem, kope do ní, řve, že jí vyloupe oči, uřízne hlavu, znetvoří tak, že ji nikdo nepozná... Žena ztrácí vědomí. Když ho znovu nabývá, zjišťuje, že neslyší na levé ucho. K lékaři nejde, policii nevolá.

Manžel poprvé za dobu jejich manželství na okamžik „vystřízliví“ a navrhuje rozchod. Žena nechce. Přemlouvá muže, aby se od teď pokusili žít konečně normálně, láskyplně se vzájemnou úctou. Stačí, když nebude pít. To, co právě prožila, bylo tak strašné, že nevěří, že by to mohlo pokračovat. Mýlí se. Muž od té doby ztrácí jakékoli zábrany. Dál ji bije, nutí násilím k sexu. V její přítomnosti vyžaduje sex i po ostatních obyvatelkách bytu.

Červen 2010

Je obyčejná červnová noc. Ničím se neliší od bezpočtu nocí předchozích. Drobná žena nachází svého manžela opilého na chodbě domu. Dotáhne jej do bytu. Muž sténá, ale ona lékaře nevolá. Nevěří, že je vážně zraněný, rány rozdává on. Bere si prášky na spaní a usíná. Ráno však zjišťuje, že manžel krvácí, a tak vytáčí linku 155.

O pár týdnů později, během společného pobytu na Ukrajině, se žena dozvídá, že manžel v opilosti sexuálně obtěžoval její matku. Přestává věřit, že se kdy něco změní. Rozhoduje se pro rozvod. Manžel jí sděluje, že pokud se nevzdá svého majetkového podílu na domě na Ukrajině, podá na ni trestní oznámení pro ublížení na zdraví. Žena nebere jeho vydírání vážně.

Září 2010

Dochází k dalšímu brutálnímu útoku. Žena poprvé volá policii. Policista ženě radí, aby se od muže odstěhovala. Žena se se synem stěhuje ke kamarádce, ale opět se vrací. Syn je dosud malý a ona nemá hlídání, aby mohla pracovat a vydělat nějaké peníze na živobytí.

Muž podává na ženu trestní oznámení pro ublížení na zdraví, „trestá“ ženu za její neposlušnost.

Duben 2011

Opilý muž drží drobnou ženu pod krkem, u úst jí drží diktafon a křičí: „Mluv.., mluv.., řekni, že se přiznáváš..!“  Nazítří se koná první stání v trestní věci těžkého ublížení na zdraví, kterého se měla dopustit na svém druhém vysněném muži.

       Je obyčejný dubnový podvečer. U ocelových dveří azylového domu, jehož adresa se nezveřejňuje, ale naopak tají, stojí drobná žena. V jedné ruce má sportovní tašku, druhou svírá ruku šestiletého chlapce. Usmívá se. Jde rovnou ze soudu. Manžel ji obvinil z těžkého ublížení na zdraví, a protože ho neposlechla a nepřiznala se ke všemu, z čeho ji obvinil, nemůže se vrátit domů. Jeho „odvetnou akci“ by tentokrát nemusela přežít. Žena se usmívá a její úsměv plave v slzách.

 

      

 
 

 

Vyhledat